Sidheag

Předmět: Sidheag Fri Aug 29, 2014 11:42 am

alfa | ♀ samice ♀ | 8 let

Sidheag patří mezi tzv. „červené vlky“, byť jasně rudou byste na jejím kožichu hledali marně. Očka jsou tmavšího odstínu, zbarvená spíše do hnědo-oranžova, nežli žluta. Ouška má pak velká, špičatá, zezadu světle hnědá a zevnitř čistě bílá. Shora je kožich tmavý, protože jinak hnědé chloupky jsou zakončeny šedočernými špičkami, tmavne taktéž od hlavy k zádi, načež ocas má téměř čistě černou špičku. Tmavá je i kresba na čele, v kontrastu se světle hnědým čumáčkem a bílými lícními kostmi a bradou. Bílé má taktéž všechny čtyři tlapky, které pak postupně směrem vzhůru tmavnou od barvy béžové, přes světle hnědou až k tmavší hnědé s černými konečky nahoře. Stavbou těla je spíše menší, díky čemuž je více obratná a rychlá, nežli silná, avšak díky stravě hodné alfy to s její mohutností až tak marné není.

Původní rodina této vlčice je jednoduchým učebnicovým případem. Je dcerou alfa páru a měla další tři sourozence, z nichž bohužel jeden nepřežil ani první týdny. Na její psychice to však šrám neudělalo, jelikož byla ještě příliš mladá a tedy si nedokázala doopravdy uvědomit, co se stalo a tedy ani nikdy neuvažovala o tom, že by měla mít o jednoho člena rodiny více. Každopádně, se svými rodiči i bratry měla vždy velmi silný a dobrý vztah.
Vyrůstala pod vedením pečovatelky smečky, kterou byla její babička, a ona si jí velmi oblíbila. Měla poměrně poklidné dětství, byť samozřejmě… jen tak poklidné, jak to u štěněte lze – stále něco zkoušela, vymýšlela hlouposti, tu žuchla do nějaké propadliny, tam se zase ztratila své babičce a tuhle dostala po čumáku, když otravovala jednoho z řadových členů smečky.
Už od malička byla velmi aktivním a zvědavým tvorečkem, který chtěl poznat co nejvíce z krás života, avšak díky své šikovnosti a inteligenci se jí dařilo dostávat se z problémů. Velmi rychle pochopila strukturu hierarchie smečky, takže ani těch šoků a bolístek, když se připletla, kam neměla, moc nebylo.
Když pak přišlo rozhodování, do které funkce ve smečce bude zařazena, nebylo vůbec těžké to vyřešit – společně s mladším ze svých bratrů se stala smečkovým lovcem, kdežto starší bratr byl zaučován na ochránce betou smečky, čímž se každý z nich dostal z velké části daleko od vlivu své babičky, která však brzy poté dostala na starosti další vlčata. Ani tak se jí však neodcizili.
Doufala, že se jednoho dne stane nejlepším lovcem ve smečce, protože kdo by nechtěl, že? Navíc jí to i docela šlo, byť nebyla tak silná jako někteří jiní členové smečky a sama si nemohla příliš dovolovat. Ovšem zato se dokázala kořisti šikovně motat do cesty bez toho, aby se jí něco stalo. A opravdu se stala poměrně dobrou, byť k dokonalosti měla vždy daleko.
Když jí byly čtyři, její bratr převzal místo smečkové bety a ona taky našla trochu svého štěstí – potkala svého budoucího partnera, který byl původně tulákem, ovšem zároveň velmi schopným vlkem, který jí jednoduše nemohl nezaujmout. Ve smečce však pro něj nebylo místa, což znamenalo komplikace v jejich vztahu a taktéž fakt, že začala toužit po vlčatech, moc nepomohl.
A tak jednoho dne prostě smečku opustila. Vydala se na průzkum a už se nevrátila. Avšak neschovávala se daleko, protože ještě dalších několik dní slyšela teskné vytí své staré smečky, než jim odpověděl jiný vlk, tulák hledající své místo, který vycítil svou šanci a chopil se jí, jen co bylo jasné, že se Sidheag už nevrátí. Další den už teskné vytí slyšet nebylo, což znamenalo jediné: Byl přijat a nahradil ji. Teprve tehdy se společně se svým partnerem rozhodla vydat dál.
A měli štěstí, když narazili na území nikoho, které přes to, že bylo neobydlené, bylo dostatečně hojné na potravu. A tak se rozhodli, že zde zůstanou a založí si vlastní smečku. První rok byl těžký a plný útrap. Ze tří štěňat přežilo jediné zimu, avšak o to více se Sidheag zaměřila na svůj cíl, žít zde spokojený život obklopená svou vlastní smečkou. Ne jako mistryně lovu, byť to byl její původní sen, ale jako skvělá alfa, která dokáže za každou cenu udržet svou pozici. Ovšem smečka o třech členech rozhodně není žádnou pořádnou smečkou a tak bylo rozhodnuto, že přijmou z okolí nějakého tuláka. Bylo to taktéž riskantní, protože tulákům se věřit příliš nedá, ovšem byla to jedna z mála možností, které jim zbývaly.
Nakonec se zdařilo a v době, kdy bylo vlčici sedm let, již měla svou smečku o šesti členech, se kterou si vybudovala skvělé vztahy s velmi silnými vazbami. Ovšem o rok později přišla rána, která ohrozila a téměř zničila vše – její partner podlehnul zraněním, které utržil při lovu. Smečkou to otřáslo a vypadalo to, že se úplně rozpadne. Ovšem ona se rozhodla to nevzdat. I když je sama, rozhodla se udělat cokoliv, aby svou smečku zachovala. Bude se držet zuby drápy a vytrvá až do posledního dechu. To si slíbila.

Admin Počet příspěvků : 20 Registrace : 28. 08. 14