tulák | ♂ samec ♂ | 3 roky
Kessan se poddruhem řadí mezi vlky kanadské, takže se může pyšnit svou mohutností, hustou srstí a velkými tlapami, byť naopak jeho ouška jsou menší a zaoblenější než u jiných druhů vlků. Váží něco málo pod šedesát kilo, samozřejmě dle aktuálního ročního období a toho, jak se mu zrovna daří v lovu. Má světlé oči, ve kterých se šedivá duhovka s tmavšími okraji div neprolíná s okolním bělmem. Srst v obličeji tvoří shora šedivou masku, přičemž chlupy bývají ještě zakončeny černou špičkou, takže vypadá tmavší. Spodní část čelisti a líce má však naopak sněhově bílé, stejně jako celou dolní polovinu těla, přičemž tlapky se běžně ve sněhu úplně ztrácejí. Naopak hřbet má šedivý nádech, chlupy mají světlé kořínky a tmavé špičky, takže se ve výsledku celá jeho záda pyšní krásnou paletou všech možných odstínů šedé, od čistě bílé podsady až k uhlově černým konečkům. Částečně se v jeho srsti vyskytuje taktéž béžový nádech na přechodu od bílé k šedé, však ten není příliš patrný. Špičku ocasu má pak tvořenou černými konečky dlouhých chlupů.
Z tohoto vrhu alfa páru původní smečky Kessana přežil první týdny jen on, který se vydrápal na svět první, a jeho bratr, Nessan, který se narodil krátce po něm. Byl jen o trochu mladší a menší. Vyrůstali společně a jejich hry je dosti sblížily. Pečovatelkou jim byla jejich jen o tři roky starší sestra, která si je vzala do parády, když trochu povyrostli, je začala vodit ven a učit, jak se mají chovat. Bohužel, ani jeden z bratrů nebyl zrovna andílkem, který by pamatoval na dobře míněné cenění zubů a napomínající vrčení starší sestry, a oba byli příliš zvědaví, než aby se nechali omezovat. A vlčice, která měla jen něco málo přes tři roky, zase neměla dosud se štěňaty žádné zkušenosti – jednoduše byla jediná, kdo se ve smečce hodil na tento post, protože stará pečovatelka jim při lovu zemřela a nástupce, kterého by vyučila, dosud neměla. A tak se jí vlčata neustále ztrácely, pletly se pod nohy starším vlkům a narušovaly chod smečky. Kessan nejednou schytal kousnutí i od svého otce, kterého příliš otravoval. A jejich sestra z toho byla zoufalá, neb samozřejmě po štěňatech padal vztek dospělých i na ni a ona si stále nevěděla rady, co s těmi malými otravy.
Oba mladí vlci byli temperamentní a při nedostatku disciplíny, které se jim mělo dostat od sestry, se z nich stávaly rizikové faktory pro smečku. Jak rostli, jejich klukoviny přestaly být vtipné a začaly být nebezpečné. Ani omega smečky nebyla zrovna nadšená z jejich přítomnosti, protože začali ohrožovat i její funkci a celá smečka začala být jako na trní z těch dvou šílených vlčat, která si příliš dovolovala. Alfa vlčice to viděla a začínala mít obavy, že její synové rozvrátí celou smečku, protože roztržky se staly častějšími, co se mezi členy pohybovali ti dva nezbedové. Měli teprve rok a už zvládali napáchat nehorázné škody, byť sami jako zázrakem vždy nějak přežili rvačku, kterou vyprovokovali. Své na tom měla i jejich zoufalá sestra, která se jim společně s omegou snažila bránit zadek.
Kluci rostli, zvykli si na kousance a z varovného vrčení si legrácky tropili. Neměli disciplínu a jejich temperament narůstal. Honili se, z legrace chňapali po tlapách, uších a ocasech starších vlků, a získali množství jizev, které se jim však vždy zahojily a schovaly pod hustou kožešinou. Jednou si však za svůj cíl vybrali špatného vlka, když se rozhodli tropit si žerty z bety. Ta byla taktéž jejich sestrou, avšak starší, ostřejší a rozhodně se nemazlící s otrapy, jako byli její bratři. Byla daleko silnější a nebrala si servítky, když rafla Kessana po čumáku a Nessana chytila pod krkem a smýkla s ním o zem. Omega i pečovatelka byly daleko, a když dorazily, Ness už ležel v kaluži krve a Kess vyděšeně kňučel v povzdálí, když jej beta propalovala pohledem, očividně nepříčetná, neb jí ze zadní tlapy tekla krev a ona se na ní nemohla postavit. Mladí vlci jednoduše neodhadli svou sílu a legrace se zvrtla v nebezpečný boj, při kterém zranili vůdce ochránců smečky.
Omega se přesto jala plnit svou povinnost a opatrně přišla k betě, aby jí olizováním spodní čelisti ukonejšila, zač si zasloužila natrhnuté ucho, však následně se přece jen vlčice uklidnila. Pečovatelka mezitím přiběhla k Nessanovi, však ten byl vážně zraněn a bylo už v tu chvíli jasné, že se z toho nedostane. A tak všechen hněv za vyprovokovanou bitvu, padl na Kessana. Zahnala mladého vlka do jeskyně, kde ho nechala ležet a čekat na verdikt, který měl přijít z tlamy alfa vlčice, jejich matky.
A ta by nejspíše mohla mít se svým synem slitování a nějakou dobu zůstal Kessan ještě tolerován ve smečce, s tím, že všichni se k němu chovali daleko ostřeji než kdy dříve. Měl dva roky a vyhnání by přece jen znamenalo jistou smrt. Ovšem fakt, že se betě ani po půl roce nezahojila tlapa úplně a její osud tedy byl taktéž nejistý, byl důvodem, proč nakonec musel přece jen mladý vlk odejít z domova předčasně a nedobrovolně. Uměl lovit a tak existovala šance, že se přece jen i sám uživí, pokud se mu podaří držet se z dosahu všech smeček. Však nerozvážnost jeho a taktéž bratrova způsobila Nessanovu smrt a ztrátu beta vlčice, která sic žila, však nemohla plnit své povinnosti, což znamenalo ohrožení celé smečky.
Jeho poslední vzpomínka na rodiče je tedy obohacena o lesk jejich žlutobílých zubů, které na něj cenili, aby ho donutili opustit území a nepříjemné štípání od ochranářů. A tak se toulá… už více než půl roku žije z toho, co si sám uloví, většinou ryby, protože cestovat smí jen po řekách, aby mu nevyprášili kožich ještě další vlci ze smeček. A tulácký život jej dosti změnil, takže už rozhodně není tak nerozvážný a hravý… byť jeho temperament se rozhodně nezapře a nyní mu působí jen samé obtíže.
