Jméno: Lucien
Pohlaví: Samec
Věk: 9 let
Rodina: Matka: Lukrecie, Otec: Drosett, sestra: Marrzia, bratr: Hedie
Vzhled: Lucien je jeden z těch obyčejných vlků obecných, kterých se v těchto krajinách potuluje jistě mnoho. Na ladně tvarované, inteligentní hlavě má vysoce postavené uši, ačkoliv malé velikosti a tvarů. Nabírají jemně béžový odstín, přičemž jejich vnitřek je vyplněn chlupy tmavými, až černými. Co jistě nepřehlédnete je krásná barva jeho očí, která nenabývá typickou vlčí žlutou barvu, ale zvláštně oranžovou, až hnědou. Jeho čelisti jsou pevné a mají neuvěřitelně silný stisk. Celé jeho tělo je pokryté nenápadnými barvami, tedy černou, bílou, šedou a béžovou. Tahle barvy zvýrazňují ovšem jeho vysoké, ač svalnaté tělo. Celé tělo podpírají dlouhé, rovné nohy, díky kterým se pohybuje lehce a dost rychle.
Historie: Tenhle již ostřílený samec se narodil do poměrně velkého počtu sourozenců. Měl totiž tři sestry a další dva bratry. Jeho rodiče ve smečce nebyli postavení vysoko, ale také ne nízko. Samozřejmě, že to znamenalo jediné – většina jeho sourozenců prostě nepřežila. Narodili se krátce z jara, kdy ještě celý region pokrýval sníh. Zima si vzala život hned dvou vlčat, a to dvou sester. Když se malý vlček zvládal postavit sám na své nohy a chodit trochu jistěji, po sněhu již bylo jen pár stop, ale za to řádné mokro. Po svých dobrodužných výzkumech se Lucien vracel nedobrovolně s matkou zpět do nory celý mokrý, čímž se proslavil ji později. Pokaždé se mu totiž nějakým nedopatřením podařilo zahučet do kaluže, řeky a čehokoliv jiného. Často ho na lovech potkával liják. Získával si tím u ostatních přezdívku typu: „Mokrý“, „Vodomil“, či dokonce „Vodař“. Aspoň tak si to Luc pamatuje. Přeci jen, bylo to dávno.
Lucien se skvěle učil a nic mu nedělalo problémy rychle pochopit, tudíž jde s naprostou jistotou říct, že se jedná o dost inteligentního vlka. Snadno nabýval na fyzických zdatnostech a získal po svém otci pevnou strukturu těla. Dá se považovat tak trochu za zdrženlivějšího, jelikož raději chodil později sám lovit, nežli trávil čas se smečkou. Spíše se držel dál, když už v ní byl, ale samozřejmě, že když v něm začaly řádit hormony, tak si neodpustil nějaké šarvátky s ostatními mladými vlky. Nejvíce ovšem vznikaly rozpory kvůli jeho jediné přeživší sestře. Tíhl k ní celým svým srdcem a nechtěl se o ni s nikým dělit. Právě nejspíš kvůli častým rvačkám nikdy nebyl povýšen na lovce smečky, ke kterému, jak se zdálo, dobře směřoval.
Jednou při lovu přišel o svého bratra. Lovená kořist jej ošklivě zranila a Lucienův bratr na místě zraněním podlehl, ač se snažil, aby to zvládl. Otřáslo to jím natolik, že ze své rodné smečky odejde. Při svém tuláckém životě narazil na pěknou vlčí slečnu. Zaujala ho, stejně jako ona jeho. Pokusili si osvojit si území a začít nový život, ovšem neúspěšně. Lucien se od své družky nenechal nikdy přinutit, aby se přidali společně do nějaké cizí smečky. Byla na to ochotná přistoupit a udělali ten největší risk, co kdy tulácký vlk může udělat. Pokusili se o vlčata. Jeho družka ovšem nezvládla porod, byla na něj příliš slabá a zemřela. Malá vlčata pošla chvíli po ní.
Další rána v životě donutila Luciena opustit okolní region a dostat se od něj co nejdál, aby jej nepronásledovaly zlé vzpomínky. Hledal… Hledal nový domov. Novou rodinu, nový život.
